„Osadníci v traktoru, tam na našem poli,“ křičí asi šestiletý Hamudi z vesnice Susya v jihohebronských kopcích na okupovaném palestinském území. Několik mužů se zvedne a jede se podívat. Na druhé straně údolí situaci bedlivě sleduje ze své budky izraelský voják, který je připraven přivolat posily, kdyby se skupina Palestinců rozhodla překročit bezpečnostní hranici. Nic takového se ale neděje, oni ví, co by se stalo kdyby pokračovali dál. Případy zastřelených Arabů v podobných situacích často problesknou izraelským tiskem. Vesničané si sedají na zídku a hledí na skupinu osadníků, kteří jim obdělávají pole. To je bohužel v bezpečnostní zóně osady Susya, kam nikdo z nich nesmí.
Telefonní linky jsou vytížené, každý z místních se snaží zavolat někomu kdo by mohl pomoci. Policie, armáda, mezinárodní i izraelské neziskové organizací atd. Někteří se pokoušejí nahrát tuto loupež na kamery, které dostali právě pro využití v podobných situacích. „Dokážete někdo přečíst značku na tom traktoru,“ ptá se Ibrahim Nawajha, jeden z koordinátorů místního kulturního centra. Bohužel se situace odehrává asi kilometr a půl od jejich stanoviště a tak není možní ze záznamů nic přečíst.
První známky nějaké oficiální činnosti se objeví asi po hodině čekání. K velkému zklamání je to skupina vojáků, která přijela chránit osadníky. Potřesou si rukou s mužem s hustým plnovousem, usadí se na sluníčku a klidně relaxují. Nic se neděje. Za další hodinu se ve vesnici objeví bílé auto vojenské policie, která ale nemá žádnou autoritu nad osadníky. „Řekněte mu ať jde pryč a žádné fotky,“ to jsou jediná slova, která pro mě muži v uniformách mají. „Prý to nějak vyřeší,“ prohodí mým směrem Mahmůd, jeden z místních farmářů.
Po několika minutách se bílý automobil objevuje u pole, několik slov s vojáky a osadníky. Traktor dokončí zorání jednoho z malých polí a poté všichni odjíždějí. Smutné obličeje Palestinců ukazuje, že tohle opravdu nebylo vítězství. „Takhle to je pokaždé, přijdou, obdělají naši půdu, sklidí a my s tím nemůžeme nic dělat. Dneska práci nedokončili, ale uvidíš ráno,“ pronáší Ibrahim při odchodu do vesnice. Měl pravdu, v noci se nese nad vesnicí vzdálený hluk traktoru a ráno jsou všechna pole krásně zorána a zrní zaseto.
Izraelská osada Susya se začala budovat v roce 1983 a do nynější doby počet jejích obyvatel vzrostl na něco kolem jednoho tisíce. Domy osadníků nejenže obklopuje plot, hlídaný armádou, ale i několikakilometrová bezpečností zóna, kam nemají Palestinci přístup, přestože země patří jim. Tohoto statusu využívají osadníci a pod ochranou armády obdělávají pole vesničanů. Postavení IDF je v tomto ohledu složité, jejich prioritní úkol je chránit izraelské občany na palestinském území. Policie, která má právo jednat s osadníky, je bohužel velice slabá a mnohdy se bojí problém řešit. Některé konflikty končí napadením policie a dokonce i armády, která je proti osadníkům bezmocná. 