Vysvětluje a boří velmi časté a rozšířené mýty o tomto střetu. Jedním je i například myšlenka, kterou sdílí velká část České populace o boji trvajícím už po tisíciletí. „Tam se mydlili pořád,“ řekne mnoho lidí, pokud položím otázku směřující ke kořenům bojů. Stejně tak nastiňuje velké rozdíly evropského a arabského antisemitismu, který má v obou případech naprosto jiné základní pohnutky a důvody.
V dokumentu mluví mnoho uznávaných osob, včetně Noama Chomského, který přestože je židovského původu, patří k velkým kritikům politiky Izraele. USA je v této době asi největší oporou Izraelského režimu, však i z řad jejích politiků přichází kritika, jako například od ambasadora v Sadské Arábii Jamese Akinse či bývalých velvyslanců v Izraeli. OSN se několikrát pokoušelo předvést Izrael k zodpovědnosti za jeho činy, ale díky vetu Spojených států se tak nikdy nestalo. Přesto i tato organizace pokračuje v monitorování situace, jak říká v dokumentu Richad Falk z komise OSN pro vyhledávání faktů. Bohužel nebyl přizván nikdo z Izraelské strany, aby se k otázkám či sporných faktům vyjádřit, což ubírá filmu na nezaujatosti a k jeho škodě i důvěryhodnosti.
Bohužel nic není dokonalé a i v tomto dokumentu naleznete několik pochybení. Je nutné si uvědomit, že se jedná o propagační materiál k dosažení jistého cíle. V tomto případě zlepšení života Palestinců žijících na okupovaných území. Jsou zde dvě základní informace, které bych rád napravil okamžitě. Thomas Getman, ředitel Wold Vison of Jerusalem, tvrdí ve svém vstupu, že Palestinci nemají čas si z domu bouraného izraelskou armádou nic odnést. Tato informace není přesná. Rozhodnutí o demolici dostávají rodiny ve značném předstihu a i přímo před zbouráním domu mají hodinu čas na vystěhování. Což není mnoho a rozhodně to nemění nic na tom, že toto jednání je nemorální a v mnoha případech i nelegální. Druhou informací od Getmana, bylo postesknutí o nezájmu novinářů. Říká se, že v Izraeli a Palestině, je nejvíce žurnalistů na metr čtvereční na světě. Kolik jich ale „opravdu bylo“ v Gaze či na Západním břehu, je možná dobrá otázka. Toto jsou ale dvě jediné nepřesné informace, které jsem v celém dokumentu zachytil. Většina těch ostatních je dobře zazdrojována, podpořena výzkumy či důvěryhodnými organizacemi.
V Izraeli žiji už několik měsíců a o konflikt se zajímám několik let. V Palestině trávím mnoho času povídáním s lidmi na vesnicích, v Izraeli zase spíše ve městech a s vojáky po hospůdkách. Jsou to velice zajímavé příběhy spojené s okupací. Vesměs negativní. Nejde o národnost či víru, zkušenosti které se lidé odnášejí, ubližují palestinským vrhačům kamenů stejně jako izraelským vojákům. Vzpomínky, strach a noční můry. Jediný kdo stojí mimo tento proces jsou osadníci, za svými ploty z ostnatého drátu. Okupation 101 nepřináší nové převratné informace, ale pro každého, kdo by si chtěl o konfliktu zjistit základní údaje, je podle mého názoru skvělým začátkem.