Nejde jenom o státní zřízení, ale i například i o politické strany, které si lidé volí. Západ, a to včetně nás, vede války za svobodu po celém světe. Nebo to tak alespoň vypadá. Egyptský prezident Mubarak byl podporován USA a Evropskými státy. Lidskoprávní organizace mohly křičet jak chtěly o represích, o zatýkání a mučení. Zavřeli jsme oči a zacpali uši. Přiznávat si podíl na Egyptských problémech, se v naší společnosti nehodí.
V Egyptě se čekají velké změny, mnoho nových tváří se chystá do politiky. Objevuje se jedno staré jméno, název politického uskupení, které se po několika letech represí opět vrací do veřejné politické arény. Muslimské bratrstvo. Skupina lidí, kteří se snaží postavit státní zřízení sátu na islámských pravidlech a zákonech. Síla a extremita jejich prosazování není zatím jasná. Podle některých mezinárodních médií, se jejich agenda podobá programu turecké vládní strany AKP, ale kdo ví.
Otázkou však není, co představuje MB, ale jak se k tomu postaví „svobodný svět“. Již nyní se objevují články o obavách z islamizace Egypta a podle mého, naprosto oprávněné. V roce 2005 získali islamisté 88 křesel v parlamentu a není jediný důvod si nemyslet, že svůj úspěch nezopakují. Izrael se bojí o svoji bezpečnost a naléhá na západní země, aby zabezpečily podporu nového režimu pro respektování mírové smlouvy. Což je pochopitelné a správné rozhodnutí židovského státu. Další válečný konflikt vedený extremními antisionisty by neprospěl žádné straně a jeho následky by mohly být pro Blízký východ fatální.
Bude tedy rozhodnutí na nové egyptské vládě a samozřejmě i na ostatních státech, jak si poradí s tímto zapeklitým problémem. Demokracie a svoboda, která je nám tolik drahá, přikazuje respektovat vůli lidu. To by vláda měla i v případě, že výsledek není přijatelný pro jiné státy. Muslimské bratrstvo bylo řadu let zakázáno a vstoupilo do opozice, dalo by se říci, že jsou disidenty. Mají tedy stejný nárok na přítomnost v nové vládě? Nebo se jim tato možnost nedá a opět bude jejich činnost zakázána?
Pro co bychom se tedy měli, a to nejenom v případě Egypta, rozhodnout? Svoboda a nebo bezpečnost?