Média jenž poskytují zpravodajství průměrnému divákovi se snaží vše podat řekněmeš stravitelnou cestou, což vede sice k zpřehlednění, ale značnému zjednodušení problematiky. Proto zde máme teroristy Palestince, s barevný šátkem kolem hlavy a kalašnikovem v ruce. Izraelského vojáka střílejícího děti. Jednoduché vyjádření světa, černá a bílá, dobro a zlo. Záleží jen na jaké straně levico-pravicového spektra a ve které zemi se nacházíte.
Můj otec, jinak velice chytrý a vzdělaný člověk, mi na mé pozvání do Svaté země odvětil, „Do toho státu teroristů a náboženských fanatiku za tebou nepojedu.“ V první chvíli jsem mu chtěl říct, že se splet a že ho nezvu do Spojených států Amerických, ale do Izraele. Naštěstí mě ta myšlenka rychle opustila a já radši mlčel, vtip by nepochopil. Vím, že proti televizi nemohu uspět. Není jediný, podobně smýšlejících lidí, v Čechách i na celém světě, potkáte velké množství. A není se moc čemu divit, do vyhledávače Google jsem zadal hledat heslo Palestina. To co se objevilo před mýma očima mi vyrazilo dech, mrtvé děti, muži zahalení v černobílých palestinách třímající samopaly a nebo RPG. Smrt, násilí, terorizmus a extremismus. Při zadání jména Izrael se však nepodařilo získat lepší výsledky. Náboženští demagogové, ultraortodoxní běsnící židé, vojáci střílející na děti, nacionalismus a zkáza.
Psal jsem článek do jednoho cestovatelského magazínu. Jednalo se o pivní slavnosti v Palestině. Slyšíte správně, i v této převážně muslimské oblasti se vaří a pije tento zlatavý mok. Malé křesťanské palestinské město Taybeh produkuje vlastní značku piva. Mnou zaslané fotografie, nesklidili takový úspěch jaký jsem očekával. Editor po mě chtěl něco typického, starého Araba popíjející z půllitru, nebo ultra ortodoxního žida v tradičním oblečení vychutnávajícího si tento alkoholický nápoj. Žádné podobné fotografie se i pořídit samozřejmě nepoštěstilo, protože mnoho tradičních Arabů pivo nepije a jelikož městečko leží na Západním břehu Jordánu, tak pochybuji o tom, že bylo přítomno velké množství židů, natož ultra ortodoxních.
Málokdo si vyfotí Palestince, či Izraelce v džínech a tričku. Zato na starého Araba s oslíkem se vrhnou jako supy, stejně tak na černě oblečeného ortodoxního žida. V Jeruzalémě žije mnoho lidí. Potkáváte je na ulici, v obchodech, v restauracích no prostě všude. Jsou z různých zemí, nejrůznějších náboženství, barev, tvarů a i kabelek. Poznat mladého Palestince nebo Izraelce podle oblečení moc nejde. Nakupují ve stejných obchodem stejné věci. Ty ale nikdo nefotí, jsou obyčejní.
Osadníci, teroristé, pravičáci, levičáci, Hamás, Fatah, vojáci, extrémisté, náboženští fanatikové, ultraortodoxní židé a další ikony Palestiny a Izraele jsou jenom zlomkem místní společnosti. Obě strany mluví o těch druhých v rámci stereotypů, která znají z médií, školy či svého okolí. Zapomínají, že za tím vším marastem, propagandou, šedou clonou nevědomosti se nacházejí obyčejní lidé, kteří se snaží žít svoje životy. Je jedno, jestli jsou to lidé v Hebronu, kteří musí čelit útokům extremistických osadníků nebo obyvatelé města Sderotu, které ohrožují rakety Quassam z Gazy. Jsou to jenom obyčejní lidé, kteří chtějí žít a dýchat.