Lidé se tísní u policejních zátarasů podél plánované trasy průvodu poutníků. Málo místa, nervozita a špatná koordinace pohybu chodců vedou často k hádkám a křiku. Arabští prodavači jsou rozzlobení a nervózní. Ti všichni cizince se sice mačkají v jejich obchodech, avšak bez zájmu cokoliv koupit. Police i armáda chladí horké hlavy přítomných, a tak i přes drobný zmatek všechno probíhá relativně klidně.
Věřící z celého světa, členové různých odnoží či sekt křesťanské víry, se spojili v modlitbách u jednotlivých zastavení do dlouhého hada putujícího směrem na Golgotu. Tato stará žena líbá kámen na místě pátého zastavení (Šimon pomáhá Pánu Ježíši nést kříž). Během několika minut se zde střídá rozsáhlé spektrum lidí. Mladí, staří, děti, katolický farář, jeptiška či pravoslavný kněz. Ti všichni se zastavili a tiše promluvili k Bohu.
Kříže se objevují snad všude, malé či velké, k prodeji nebo pro nájmu. Ne každý nějaký má a někteří si jich pro jistotu přinesli více.
V potemnělých uličkách se schovávají všichni ti, kteří se chtějí ukrýt před deštěm. Prodává se zde jídlo, pití a samozřejmě drobné suvenýry.
Vzdáleni od stánků se suvenýry a turistických atrakcí, odpočívají členové etiopské ortodoxní církve. Je zde klidná až náboženská atmosféra. Z amplionů se linou slova kněze, který předčítá modlitby.
Před Bazilikou svatého hrobu se utvářejí skupiny, které netrpělivě čekají na povel ke vstupu od policie. Ta díky napjaté atmosféře a počtu poutníků musí kontrolovat jejich množství přicházející k místu ukřižování.
Policisté se snaží udržet na uzdě bouřící se dav. Láska a pochopení, jako by se na několik minut úplně vytratila. Boj o nebližší místo ke vchodu je plně nahradila. Všude křik a povely autorit, státních i církevních, spíše si připadám jako na demonstraci, něž na náboženské pouti.
Šťastná žena se dostala přes kordony strážců zákona. Ještě nemá vyhráno, těsně za vstupními dveřmi je dav nasměrován do úzkého průchodu mezi zátarasy. Tlačenice pokračuje.
Jeden z posvěcených křížů opouští chrám. Stovky těchto symbolů si přinesli poutníci sebou či koupili na místě. Doufají, že pokud se jimi dotknou významných míst, nabudou „magických“ schopností.
Položit hlavu na oltář, osvícený svícemi, zavřít oči a ponořit se do vlastního rozmlouvání s Bohem. To je jen jeden ze způsobů, jak uniknout okolnímu mumraji a chaosu.
Ještě zapálit svíčku za nejbližší členy rodiny a přátele, krátkou modlitbu a už je čas jít. Venku čekají stovky či tisíce dalších.
Nad hlavami lidí svaté místo opouští asi největší dřevěný kříž, který jsem ten den zahlédl. Společně s ním odcházejí i zástupy poutníků. Však přicházejí další a další se jistě objeví i napřesrok. Stojím v ulici a hledím na obchodníky, kteří ještě lehce zmateným turistům prodávají suvenýry a „zaručeně pravé“ relikvie. Přemýšlím, čeho jsem to vlastně byl svědkem. Duševní očisty, náboženského turizmu anebo demonstrace fanatizmu? Asi od všeho trochu.
Foto: © 2011 Jiří Kalát – Jaguar Traveller