Po již tradiční kontrole policie a tradičních protestech nacionalistů se přemísťujeme na, několik desítek metrů vzdálené, jihlavské autobusové nádraží, které se má stát místem, odkud vyrazí pochod k uctění památky padlých za druhé světové války. Autobusy nejezdí, všude je prázdno a nejbližší okolí bylo neprodyšně uzavřeno. Těch několik desítek účastníků smutečního pochodu se řadí s černými vlajkami. Zástupce policie překontroluje věnce, stuhy a kytice. Nejspíše mají strach z něčeho nepředloženého. Vše je zdokumentováno na kameru a také v pořádku.
Pochod začíná a po několika vteřinách končí. Osobně si myslím, že skončil už dávno, jen policie to zapomněla demonstrantům nějak říci. Teď jen najít důvod. Bohužel. Plnoletí jsou všichni, tudy cesta nevede. To však nikomu nevadí, a už vůbec ne představiteli města. Pochod zakázal. Bohužel však nedokázal podat rozumné zdůvodnění, jen stále opakoval několik slov ze zákona jako rádio.
Tedy zrekapitulujme si situaci. Jsou dvě hodiny odpoledne, stojím na jihlavském autobusovém nádraží. Ještě před pár minutami přede mnou byl dav asi 150 lidí s černými vlajkami, které měla policie plně pod kontrolou a organizátoři akce taktéž. Bohužel díky nejasnému zákazu pochodu se změnili v pokřikující a naštvaný dav, který za pár minut policie propustí do ulic Jihlavy. Pokud toto je nová taktika boje s extremismem, tak nevím, koho má chránit. Pokud policie čekala nepokoje a z toho vyplývající zatýkání, nepovedlo se. Tyhle praktiky mi ale připadají již pár desítek let vyšlé z módy. Pokud, jak tvrdí představitelé města, k zákazu došlo kvůli dlouhodobému monitoringu, proč pochod nezakázali předem? Tím by zabránili příjezdu radikálů, policisté mohli mít volnou sobotu a daňoví poplatníci třeba nový chodník.
Oficiální pochod byl zakázán a tak se nacionalisté vydali na „procházku“ městem. Jako doprovod jim sloužilo 700 policistů, množství aut a vrtulník. Místo plánované trasy chodili nazdařbůh městem, což celkem komplikovalo dopravu. Zvláště několik policejních aut, které byla průvodu neustále v patách. Po několika otáčkách se dostali všichni před ústřední hřbitov. Policie však odmítla nacionalisty „pro jejich bezpečí“ dovnitř pustit. Jeho okolí obsadila skupina antifašistů, které policie nahnala do takového malého „ghetta“, zřejmě také pro jejich bezpečí. Nacionalisté tedy opustili pro ně „nebezpečné“ místo a asi po dalších třiceti minutách se rozešli.
S několika dalšími novináři jsem se vrátil k antifašistickému „ghettu“. První co jsem slyšel byla výzva k předložení novinářského průkazu. Jelikož jsem pouze student, nevlastním ho. Oddělil jsem se tedy od ostatních novinářů a fotím dál za zátarasy. Slyším křik, žene se ke mně těžkooděnec a ječí. Pokud okamžitě neodejdu z vyhrazeného prostoru, tak mne zatkne. Marně se snažím zjistit, kde je ten vymezený prostor a jak se jim ho podařilo vymezit s jednou linií policistů. Už na základní škole se učí, že k vymezení prostoru potřebujeme minimálně body tři, tedy trojúhelník. Jen s přímkou nebo úsečkou to jde ztuha. Udělám 5 kroků zpět od zátarasu a vše je v pořádku. Nevěřícně kroutím hlavou a utíkám na hřbitov.
Je trochu výše než silnice a tak bych mohl alespoň tam něco nafotit. Hned u vchodu mě zastavuje opět policie a chce po mně novinářský průkaz. Okolo mne projde na hřbitov několik lidí bez jakýchkoliv problémů. Ukazuji občanský průkaz a je mi dovoleno vstoupit. Když vidím lidi u hřbitovní zdi, říkám si, že průměrný věk novinářů v ČR je celkem vysoký a že jsem nevěděl, kolik externích žurnalistů v důchodu česká média zaměstnávají. Dokonce i městská policie s fotografiemi ze svých mobilů očividně přispívá. Udělám několik fotografií a řítím se dolů.
Vymezený prostor je zrušen, a tak mohu projít. Přímo přede mnou se řadí průvod antifašistů a míří do středu města. Čekám zásah policie a ono nic. Průvod není povolený. Police mlčí. Jdou dál, mávají vlajkami, transparenty, na kterých je předseda Dělnické strany s vystřeleným mozkem a nebo třeba antifašista kopající fašistu a tak podobně. Jsem malinko v šoku. Neměli by tito lidé nabádat k usmíření a pacifismu, místo k nenávisti a násilí? Někteří si očividně nejsou svými názory úplně jisti, neb se schovávají za kuklami a šátky uvázanými přes obličej a za černými brýlemi. Mám pocit, že i toto je na demonstracích zakázáno. Vlastně ona to není oficiální demonstrace, tedy v pořádku. Antifašisté se zastavili na náměstí s výkřiky „město je naše“ nebo „nácky jsme porazili“. Začalo pršet.
Média a police označuje nacionalisty z rasismu. Asi mají pravdu. Je ale v pořádku, když společnost protežuje jednu skupinu na úkor druhé, a to jenom proto, že to je anti špatná skupina? Antifašisté jsou naprosto stejná skupina rváčů a nesnášenlivců jako nacionalisté, jak je tedy možné, že jim projdou věci, které by jiným neprošly? Jak je možné, že policie rozpustí předem povolený pochod a nejraději by i pozatýkala všechny jeho účastníky, pokud jde o nacionalisty. Však antifašisty nechá pochodovat městem bez sebemenších problémů a ještě zavírá oči nad porušováním zákona. Kde byly ty desítky novinářů, které stály u rozpuštění nacionalistického pochodu? Na jihlavském náměstí v dešti jsme zbyli čtyři a to je celkem malé procento.
Kam se poděla „Svoboda, rovnost a bratrství“? Vracíme se do minulosti, kdy někteří byli svobodnější, někteří si byli rovnější a měli víc bratrů než jiní. Demokracie není dokonalá, ale je to co máme. Nemůžeme přece měnit její pravidla podle toho, jak se nám líbí, a podle toho, co nám vyhovuje. Máme svobodu slova a musíme být připraveni, že uslyšíme věci, které se nám nelíbí. Máme svobodu vyznání a musíme respektovat, že lidé budou věřit ve věci, které se nám třeba i hnusí. Demokracie je prostě pouze demokracie.
