Lifta byla ve své době prosperující vesnicí s velkou produkcí oliv a oleje. Nacházely se zde dvě školy, jedna pro chlapce a jedna pro dívky, kulturní centrum, kavárny a obchody. V kamenných domech, z nichž se do dnešních dnů dochovalo 55, žilo a pracovalo obyvatelstvo především muslimské víry. Prameny poskytovaly dostatečný zdroj pitné vody nejenom pro lidi, ale i domácí zvířata a rostliny. To vše nyní leží zapadané ruinami a sutí.
Prach a odpadky
Dva ultraortodoxní židé vystupují po prašné cestě směrem od malého bazénku uprostřed něčeho, co kdysi mohlo být náměstím. Trochu zamračeně si mě prohlížejí, ale na pozdrav neodpoví. Místo pěšiny volím zarostlé kopce údolí, ve kterém se Lifta nachází. Rozházené zbytky starého stavebního materiálu a toho, co kdysi bylo vesnicí, se válejí na každém kroku. První z polorozbořených domů je prázdný. Opatrně do něj vstupuji oknem, procházím se po zničené a vytrhané podlaze. Zápach hniloby a výkalů napadne můj čichový systém skoro okamžitě. Prolézám pod rozpadlými schody a nakukuji do sklepa. K mému nevelkému překvapení, se zde nalézá skládka. PET lahve, konzervy, igelitové pytle, všechno hezky pohromadě. Musí toho být tuny. Později bohužel zjišťuji, že podobné poklady se nalézají ve většině podzemních prostor okolních domů.
Na zdech ještě stojících domů se dají nalézt rozdílné hebrejské nápisy. „Tohle znamená: Nevstupovat, soukromý majetek. Ty další mají především proti arabský kontext a další nic moc neznamenají,“ překládá mi podle fotografií izraelská kamarádka Ayelet. Stejně jako grafity, tak i symbol s šesticípou hvězdou, zdobí mnoho domů. V jednom z nich žije skupina tří ultraortodoxních židovských squatterů. Podle prostého zařízení, toho opravdu moc nemají, ale přesto se usmívají a poličky plní nejrůznější náboženské knihy. Anglicky nemluví a moc dobře hebrejsky zase já. Když odcházím, tiše se modlí. Domy vypadají sice opuštěně, ale při pozornější pozorování, je možné spatřit jejich obyvatele a nebo alespoň drobné náznaky užívání nevyužívaných prostor. Občas jsou to záclony, kousky nádobí, někdy i dokonce něco jako dveře. Středobodem lokálního společenského života je nádrž přibližně uprostřed vesnice. Mnoho lidí se zde koupe, vaří, či opéká maso. Většinou se jedná o místní obyvatele a nebo sousedy z blízkého okolí, převážně jsou to ortodoxní a ultraortodoxní židé.
Symbol
Lifta je nejenom soubor rozpadajících se domů, ale pro mnoho Palestinců jde o „živoucí“ symbol Nakby (arabsky katastrofa). Tak nazývají okolnosti během nichž bylo vysídleno přes tři čtvrtě milionu arabských starousedlíků. Část z nich utekla ze strachu před židovskými milicemi. Někteří byli přímo vyhnáni ozbrojenci. Mnoho dalších vyslyšelo propagandu okolních arabských států o brzkém návratu a dobrovolně odešlo. Tento jev je mnohdy spojován pouze s válkou o nezávislost, ale jak je vidět na tomto případě, plánované vysidlování probíhalo již několik měsíců před zahájením bojů. Většina z několika stovek vesnic „vyčištěných“ (výraz používal vojenský velitel a budoucí izraelský prezident Chaim Herzog ve své knize Arabsko-izraelské války) byla rozbořena buldozery a nebo přestavěna například na umělecké kolonie jako v Jaffě, či jiných místech. Lifta je tak poslední vesnicí, která zůstává stát ve své „původní“ podobně.
Po skoro 64 letech přežívání na okraji Jeruzaléma, však i Liftu možná potká stejný osud. Na jaře roku 2011 byl vytvořen nový plán na její rekultivaci, jenž zahrnuje rozboření stávajících domů a postavení 212 luxusních obydlí pro movité Izraelce. Několik usedlíků se snaží o její záchranu a podali i petici k projednání. Mnozí si myslí, že by obec měla zůstat jak památka na arabské osídlení regionu. „Místo budování luxusních domů v opuštěné vesnici, Izrael může využít ruiny na svazích obou kopců k uchování vzpomínky na arabské osídlení a ulehčit tak sporu (mezi Izraelci a Palestinci),“ píše Esther Zandberg ve svém článku pro Haaretz.
„Lifta je očitý svědek historie, toho co se stalo během Nakby. Když se nemůžeme vrátit zpátky, nechte vesnici pro historii,“ říká Yacoub Odeh, který zde jako dítě žil, ve svém rozhovoru pro britský Guardian. Tato malá arabská vesnice a její ruiny, za svými zdmi skrývá mnohé aspekty izraelsko-palestinského konfliktu. Problém s uprchlíky a jejich právem na návrat, úpravy historie a snahou o vymazání paměti na arabské osídlení, v době před vznikem státu Izrael. Je svědkem i obětí, historie i budoucnosti Židovského státu.