Nepřesných či mylných informací je však v textu mnohem více. „3.července 1921 – Churchillova Bílá listina potvrdí, že pro židovskou domovinu byla vymezena pouze Palestina…..“. V ostatních zdrojích se bohužel uvádí 3. červen 1922. Nevadí pane Čejko, jedna ze tří, i to jde. Druhá hrubá chyba. Kolik jich ještě v knize zbývá, je otázka, na kterou měl však odpovědět již editor, a to dávno před vydáním. Předešlé autorovy knihy patří k základním zdrojům informací o palestinsko-izraelském tématu v české literatuře. Pro články a odborné práce je využívají jak studenti, novináři tak i profesoři. Sám obě často užívám, stejně jako další Čejkovi odborné práce. Avšak Dějiny moderního Izraele jsou svoji kvalitou hluboko pod nimi. Na co mi je publikace, jejíž základní historické údaje musím neustále ověřovat? I Wikipedie mi oproti knize přijde jako důvěryhodnější zdroj.
„21. října 1967 – izraelský torpédoborec Ejlát je potopen egyptskými raketovými čluny….je někdy považováno ze začátek tzv. opotřebovávací války.“ O několik stránek dále. „Březen 1969 – egyptský prezident Násir nechá odstřelovat izraelské pozice…. někdy bývá tato etapa považována za začátek tvz. opotřebovávací války.“ Bývalý izraelský prezident a voják Chaim Herzog ve své knize, s ní se shodují i stránky izraelského ministerstva zahraničních věcí, zaznamenává počátek tohoto střetnutí v roce 1967. Čejka tak uvádí čtenáře ve zmatek a ti neví, který údaj je ten správný. Toto není jediná událost spojená s dvěma rozdílnými daty. Například Jeruzalém byl podle knihy prohlášen hlavním městem dvakrát, a to 7.listopadu a 13. prosince 1949. Bohužel se opět nejedná jen o výše zmíněné případy.
Zjednodušování některých hesel vede až k jejich nesrozumitelnosti a nebo zaměnitelnosti s jinými. Což je případ i mnou uvedených případů. Hlubší vysvětlení by je od sebe dokázalo oddělit a každému přisoudit ten správný význam. Bohužel k tomu nedošlo. Kontinuita některých událostí je nedostatečně popsána a ony tak budí dojem opuštěných ostrovů uprostřed oceánu prázdna. Nepřípustný jev v historické knize, který vede k nedorozuměním a následných chybám v interpretaci textu.
Avšak nejenom samotný autor odvedl pochybnou práci. Editor i korektor spis asi vůbec neviděli, protože jinak si nedokážu vysvětlit množství grafických a stylistických pochybení. V roce 1958 za sebou jdou data následovně: 14. října, 16. října, 7. října a opět 14. října. Je vidět, že položení základního kamene nové budovy Knessetu je natolik důležité, aby bylo zmíněno dvakrát. „24.srpna 1967 -….Vzhledem k Izraeli jsou vyhlášeny čtyři principy: žádné uznání, žádný mír a žádné vyjednávání.“ Někdo tady neumí počítat do tří. Autor, editor či korektor?
Marek chce podat celkový přehled dějin, a proto se snaží, „pro jisté odlehčení zařadit i některé méně vážné události,“ cituji jeho slova z úvodu. Jejich výběr je bohužel velice chaotický a mnohdy je čtenář zaskočen, když mezi mírovými jednáními vyskočí informace o koncertu Michala Jacksona. Naprosto bez kontextu a vysvětlení. Jiné koncerty či významné kulturní události jsou opomenuty. Tyto informace působí jako výstřely do tmy. Najednou silný záblesk, který posléze pohasne a nezbude nic, jen ten drobný šok. „3. května 1964 – premiér Levi Eškol se oženil s knihovnicí Knessetu Miriam Zelikowitzovou.“ Nevím čím si zrovna tato svatba vysloužila místo v knize. Čím byla důležitá? Vysvětlení nám Čejka dluží. Nyní si z toho čtenář může odvodit, že se zbytek politiků, generálů a další významných lidí zřejmě neženil, protože o jejich svatbách v knize není ani zmínka.
Publikace obsahuje kolem 250 fotografií. Z toho přibližně 40% procent by se dalo připsat Čejkovi a nebo někomu z jeho přátel. Bohužel to čtenář nemůže vědět jistě, neboť žádná z fotografií není podepsána a tedy u všech chybí jejich autor. Do vyhledavače Google jsem zadal několik klíčových slov z popisků pod nimi, jako například Izrael Galili, Abba Eban či Adolf Eichmann a fotografie použité v knize se objevují mezi prvními deseti výsledky. Je pravdou, že tyto „ukradené“ fotografie jsou pořád s těmi, které dodal z vlastních zdrojů kvalitou naprosto nesrovnatelné. Vojáci „9krát stejně“ by se dal nazvat soubor nic neříkajících fotek izraelský vojáků a vojaček. Lehce pořízené obrázky pro každého turistu. Samotná kvalita fotografií je podprůměrná a technické zpracování žádné. Místo černobílého formátu jsou všechny pouze v odstínu šedi, což svědčí o autorově základní neznalosti práce s editorskými programy. Strana 257 „Rabin Menachem Froman s arabských sousedem“. Nevím, co si mám pod titulkem představit. Je to člověk, který žije v Izraeli ve vedlejším bytě a společně věší prádlo? Nebo se jedná o někoho ze sousedních států? Mimochodem ten muž se jmenuje Ibrahim Abulhawa a fotografie je ze svatby Fromanovy dcery. Asi vrcholem kolekce je obrázek ze strany 310. „Autor knihy před reklamou film Valčík s Bašírem (Karlovy Vary)“, říkám si, jestli jsem se náhodou nepřehmátl a do ruky nevzal průvodce po České republice. Jinak si nemohu něco podobného vysvětlit.
„Asi byl opilý a k publikaci poslal jen polovinu rozpracované knihy, čehož si zřejmě v nakladatelství nikdo nevšiml.“ Tohle by asi vše vysvětlilo, protože jiným způsobem si nedokáži představit, jak se Marek Čejka mohl podepsat pod tento pokus o historickou práci. Celá kniha působí odbytým dojmem. Šitá horkou jehlou těsně před uzávěrkou. Jeden nesporný přínos však má. „Tak takhle ne,“ jakoby řval spis na budoucí autory podobných prací.