Po dobytí území během šestidenní války, byla celá oblast kolem řeky uzavřena. V okolí armáda položila miny a ze západní strany vybudovala plot. Od té doby mohli návštěvnici vstoupit na poutní místo pouze po předešlé domluvě s vojáky IDF. Však ani po ukončení všech operací, tohoto krátkého i když krvavého střetu, nebyl v oblasti klid. Občasné útoky ze strany palestinských teroristických či národně osvobozeneckých skupin, nepřinášely místním obyvatelům po řadu let klid. Však v nynější době je oblast dobře zabezpečena a turistům tak nehrozí žádné vážné nebezpečí.
Řeka Jordán, speciálně místo křtu božího syna, není důležité pouze pro samotný akt, ale také jako symbol započetí Ježíšovy cesty za duchovní očistou tehdejší společnosti. Tradice křestu je v krajině hluboce zakořeněna. Ruiny mnoha kostelů, pocházejících až z pátého století našeho letopočtu, je možno spatřit v okolí řeky. V tradici se pokračovalo i během uzavření oblasti, však pouze v omezení míře a pod přísným dohledem armády. Občas se ale našla i energie na masovější akci. Například na jaře roku 2011 se zde konala tradiční ceremonie před Velikonocemi, které se zúčastnilo na tři tisíce věřících z koptské, syrské a řecké pravoslavné církve, společně se svými biskupy a pod ochranou IDF.
I když se místo nalézá v Palestině, díky jeho umístění v oblasti C, spadá pod plnou kontrolu Izraele. Tedy veškeré příjmy plynoucí od budoucích návštěvníků, budou spadat též do izraelské kompetence. Je nutno však též připomenout, že ministerstvo turismu investovalo do oprav a vytvoření potřebné infrastruktury pro poutníky miliony šekelů. Původní obyvatelé tedy z nové turistické atrakce přímo prosperovat nebudou. Jak napsal deník Haaretz ohledně oslav znovuotevření „Palestinci zatím sedí za plotem“. Však oni nebyli jedinou skupinou, která se cítila ukřivděna. Osadníci žijící v okolních usedlostech doufali v udělení povolení k řízení nové „atrakce“, to jim však nebylo uděleno a tak slavnost boycotovali.