Reklama
 
Blog | Jiří Kalát

GILO: mezi válkou a mírem

IZRAEL/PALESTINA - „Jo, bydlíš v osadě na okupovaných území, i když tady je to o trošku složitější než jinde,“ s úsměvem na tváři, nejspíše v reakci na můj překvapený obličej, mi vysvětluje „můj nový prodavač“ ve večerce. Je to již několik měsíců, co mi tato situace tak trochu vyrazila dech. Krátce před tím jsem se totiž nastěhoval de jeruzalémské čtvrti Gilo.
 

 

 

„Ale to je přece jasné. Tam nahoře je to horká půda, proto se mnozí ozbrojují, aby se mohli bránit,“ říká mi Guy, v nynější době sloužící u IDF (Israel Defense Forces) v Gaze. Velké množství osobních zbraní, tak to je jedna z mála věcí, která naznačuje, že je zde něco trochu jinak, než ve zbytku Jeruzaléma. Pistoli za pasem to nosí nejenom muži, ale i ženy, někdy spíše dívky tak kolem dvaceti let. „Tolik zbraní kolem mě nikdy nebylo,“ komentovala situaci německá dobrovolnice Sarah Schmidt, jenž zde několik měsíců žila a pracovala. Celkově je zbraní v izraelské společnosti velké množství a osady v jejich počtu jasně vedou. Není se čemu divit, pocit permanentního ohrožení je tu velice silný a v mnoha případech i oprávněný.      

 

Reklama

 

Gilo však jinak vypadá jako jakákoliv průměrná část Jeruzaléma. Bílé domy, obchody, veřejná doprava, synagogy, zdravotní středisko i restaurace. Tedy prakticky všechno, co je potřeba k životu. Pro Čecha tu chybí snad jen hospůdka. V místě kde žije přes 40 000 lidí, je její absence zvláště citelná v procesu integrace do lokální společnosti. Mezi obyvateli jsou převážně sekulární či ortodoxní židé, ale i několik arabských rodin zde našlo místo k bydlení.      

 

 

Východní a nebo západní Jeruzalém  

Dalo by se říci celkem prostá odpověď, však politici o ní budou debatovat roky. Geograficky se totiž jedná o jižní část města. Z politického hlediska pak záleží více méně na definici. Obecně se používá rozdělení jen na východní a západní, tedy pouze na dva sektory. Za západní část se považují oblasti obsazené armádou státu Izrael během války za nezávislost v letech 1948-9. Jako východní díl, bývá označováno území ztracené arabskými vojsky během šestidenní války v roce 1967. Tedy z toho plyne, že Gilo, přestože leží jižně od středu města, politicky náleží do východního Jeruzaléma. Obě linie osadu obkružují a vytvářejí tak ostrov jakéhosi zvláštního území, které sice Izrael považuje za integrální součást státu, ale OSN za okupovaná území bez práva židovského státu na osídlení. 

Kořeny a konflikt

Počátky samotné osady by se daly vysledovat až do doby před druhou světovou válkou, kdy území na kopci, ležící na půli cesty mezi Jeruzalémem a Betlémem, skoupili Židé. Však po roce 1949 oblast připadla Jordánsku, stejně jako celý Západní břeh Jordánu. Palestinská strana tyto kupní smlouvy z 20. a 30. let neuznává a celý prodej zpochybňuje. Stavba domů započala roku 1971, čtyři roky po té co oblast získal Izrael zpět díky vítězství v šestidenní válce a do dnešních dnů se růst osady nezastavil. Tato skutečnost se občas objevuje nejenom v izraelském, ale i ve světovém tisku v kontextu mírových dohod mezi Izraelci a Palestinci, kde je označována jako jedna z překážek pokračování jednání. 

 

 

Asi nejčernějším obdobím pro obyvatele Gilo, byl počátek druhé intifády, kdy se místní domy stávaly častým terčem palestinských útoků. Na okupovaná území je to tu doslova „co by kamenem přes plot dohodil“ a obyvatelé z obou stran si mohou vidět do talíře nedělního oběda. Zvláště mezi lety 2000 a 2002, byla tato blízkost citelně znatelná. V krátkém období bylo podniknuto přes 400 útoků, provedených odstřelovači či dělostřeleckými granáty. Paradoxně většina střel přicházela z křesťanské vesnice Bejt Džala. Následně byly některé školy i instituce vybaveny neprůstřelnými skly a kolem osady místní samospráva nechala vybudovat bariéru chránící izraelské občany. Ta byl demontována (z převážné části) na podzim roku 2010. „Bylo to zvláštní období. Pršely na nás střely, ale z okolních míst v Jeruzalémě, přijížděli lidé nás podpořit. Přivezli jídlo i pití, zpívali a tancovali,“ popisuje čas útoků ruská Židovka Rita, již přes dvacet let žijící v Izraeli. 

 

Přestože některé stavby působí více jako pevnosti, než jako činžovní domy, probíhají mezi nimi děti hrající si stejně, jako kdekoliv jinde na světě. Skoro deset let uplynulo od neblahých událostí počátku intifády. Nyní je klid, lidé mohou volně chodit ulicemi, nakupovat a žít. Však pod tím vším se přeci jenom stále ukrývá malé zrnko strachu. Co myslíte, že byla moje první myšlenka, kdy ve vedlejší domě odpálili ohňostroj.   

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama