Ohledně politických stran se mluví o tom (narážím na dění kolem Dělnické strany), že by se prostor v médiích měl udělovat podle důležitosti (volebních preferencí). Tedy velkým hodně a malým málo. Dalším kritériem je důležitost osobnosti. Tedy „vaječný problém“ Jiřího Paroubka a ČSSD plní hlavní stránky novin, ale zatčení Tomáše Vandase a dalších 40 jeho příznivců se zpravodajstvím jenom mihlo.
Čekám jen, kdy některý expert sestaví procentuální tabulky, které budou říkat, kolik procent prostoru mohou pracovníci médií věnovat které politické straně, osobnostem a nebo třeba zemědělcům. Sociologové varují před riziky otevřenosti médií lidem podle nich nebezpečným a před zvětšováním prostoru, který jim například televize nebo noviny dávají. Média mají informovat o situacích, které se dějí, a rozlišovat je podle jejich závažnosti, nikoliv podle toho komu se stala. Pokud se něco děje v zemědělství dají noviny prostor zemědělcům, pokud je problém s nacionalismem, dají prostor policii a nacionalistům.
Psát o problémech v policii nebo o korupci mezi politiky je také nebezpečné a přispívá to k destabilizaci státu. Doufám však, že to prozatím žádného experta nenapadlo. Pokud si novináři nechají mluvit do toho jak, co a proč mají psát, tak by bylo možné lepší, kdyby si z papíru udělali náhubky a odešli do důchodu.