Reklama
 
Blog | Jiří Kalát

Bezpečnostní deštník Iron Dome pomáhá chránit izraelské civilisty

Izrael přijal nová bezpečnostní opatření, které podpořily Spojené státy americké dotací ve výši 205 miliónů dolarů. Vojenské zařízení Iron Dome by mělo být schopno likvidovat rakety krátkého dolet. Zprovoznění tohoto deštníku by mohlo vést k zklidnění situace v oblasti hranice z Gazou a posléze i dalších izraelsko-palestinských vztahů.  


A vzduchem opět  létají rakety

V několika předešlých týdnech se opět vystupňovalo napětí mezi Izraelem a Hamásem ovládaným pásmem Gazy. Jeruzalémem proletěl stín strachu, když poblíž hlavního autobusového nádraží explodovala nálož, vyžádala si jeden lidský život a třicet dalších obětí bylo zraněno. Na jihu Izraele extrémisté zaútočili přes hranice protitankovou střelou na školní autobus a těžce zranili jednoho studenta. IDF (Israel Defense Forces) odpověděla sérií leteckých útoků, při kterých umírali jak teroristé tak civilisté.  Jen během posledních 4 dnů předminulého týdne bylo z okupovaného pásma vypáleno přes 130 raket a dělostřeleckých granátů. Izraelská armáda odpověděla zabitím 19 Palestinců, převážné bojovníků islamistických hnutí. Po třech letech relativního klidu se kolotoč násilí znovu roztočil.

Napětí, strach a tlak voličů (či v případě Hamásu spíše přívrženců) je silný a často vede k ukvapeným rozhodnutím, které situaci více komplikují, než aby vedly k rozumnému řešení.  Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vydal prohlášení, po vraždě pěti osadníků v Itamaru, o schválení stavby dalších 500 nových domů na Západním břehu Jordánu. Měla to být odplata za brutální čin, však stala se jednou z rozbušek nynějšího stavu věcí. Odpovědí se stalo vypálení 50 střel během jediného dne z Gazy, též tvrdě ukvapená akce. „Jde nám o příměří, ale chceme, aby Izrael zastavil svoje útoky,“ řekl pro deník Haaretz náměstek ministra obrany Hamásu Ghazi Hamad. Naproti tomu Benjamin Netanyahu předminulou neděli poslal přes stejné noviny zprávu: „Chceme obnovit klid a pokud je to i přání Hamásu, klid bude nastolen. Pokud ale Hamás zintensivní svoje útoky…….naše odpověď bude nemilosrdná.“ Jinými slovy, pokud se nedohodnou, mnoho vojáků a civilistů zemře

Kdo je ten mystický civilista

V souvislosti s nynějším vývojem událostí v Lybii, se hovoří velice často o civilistech, o jejich ochraně a právu na bezpečný život. Ale kdo to vlastně je? Podle Ženevských konvencí je civilní osoba definována jako „každá osoba, která není příslušníkem ozbrojených složek ani obyvatel bojující proti okupantům.“ Rozšířeně by se dala použít i definice z české wikipedie: „Civilista je právní termín, kterým se definuje osoba, která nezasahuje do probíhajícího válečného konfliktu, či v obecnějším pojetí jakákoliv osoba, která není ozbrojená. V přeneseném významu se pojem civilista používá pro každou osobu, která nespadá pod pravomoci armády.“ Podívejme se ale na fotografie například z Benghází nebo Brigi, tam se nám ukazuje jiný obrázek. Muže se zbraněmi odhodláni se bít za svoje cíle. Jsou tedy i oni civilisté?

Pokud se vrátím do Svaté země. Obě strany konfliktu neustále média zaplavují zprávami o nevinných obětech. Fotografií, zobrazující roztrhané palestinské děti či mrtvé izraelské civilisty, jsou na webu tisíce.  „U nás je to jiné, my máme povinnou vojenskou službu. Proto islamisté argumentují tím, že kdokoliv v Izraeli, byl, je a nebo bude voják. Tím oni legitimizují své útoky,“ řekl mi Ženja, bývalý izraelský voják, které se účastnil invaze do jižního Libanonu v roce 2006. Jistou logiku to jistě má, ale přeci jenom považovat například několika měsíční dítě za potenciálního vojáka, vyžaduje opravdu silný žaludek. „Oni mají letadla a tanky. My máme sebevražedné atentátníky,“ s naprostým klidem mi pověděla arabská babička z vesnice Susya. Rakety quassam, které jsou v hojné míře využívány pro útoky proti Izraeli, jsou nepřesné, nedají se ovládat a často dopadnou zpět do Gazy. Teroristé útočí stylem padni komu padni a je jedno kdo jsi.    

Druhá strana, kterou zastupuje IDF, na tom není o mnoho lépe. Oficiálně jsou její útoky směřovány pouze na teroristy či islamistické bojovníky, ale v přeplněné Gaze (podle Jerusalem post jde o 1.5 milionu lidí žijících na prostoru o rozloze 360 km2, což je asi 4160 obyv./km2) se tento boj neobejde bez přidružených ztrát. Též podle zprávy  Richarda Goldstona (v nynější době se vedou spory o její nezaujatosti) se Izrael v roce 2008 v rámci operace Lité olovo dopouštěl úmyslných útoků na civilní cíle. Hamás se dostal k moci ve volbách v roce 2007 a nyní fakticky ovládá celé pásmo nezávisle na Fatahu či OOP. Místní ho podporují a to nejenom morálně, ale i materiálně. Poskytují jeho bojovníkům jídlo, přístřeší, v neposlední řadě posílají své syny a dcera bojovat v jeho řadách. Tím se fakticky zapojují do probíhajícího konfliktu.

Všichni tito lidé však žijí ve svých domovech, chodí do práce a starají se o děti. Ty by chtěly chodit do školy, vzdělávat se, hrát si s kamarády. Bohužel během chvíle se z matek a otců mohou stát vrazi a z dětí vojáci. Místo práce armáda a místo školy výcvikový kemp. Jaký oni mají podíl na tom všem co se děje okolo? Jde tedy v obou případech o civilisty, a nebo by bylo v rámci naší doby potřebné předefinovat tento termín?   

Strach a nejistota jsou největším zlem

Každodenní rutina v práci. Dělám si své, starám se o naše mentálně a fyzicky postižené klienty. Zničehonic se ozvala děsivá rána a místnost zalilo ostré světlo. Tma v hlavě, jediné na co se mé tělo zmohlo, byl pád směrem k podlaze. Já i dobrovolnice Sára ležíme na zemi a chráníme si hlavy. Strach, panika a nejistota. Bomba či raketa, letí mi hlavou. Vteřiny utíkají a nic se neděje. Žádné sirény, nářek a nebo hlasy lidí. „Copak nemáte v Evropě bouřku,“ se smíchem na rtech vykukuje z kuchyně Rita. S trapným pocitem se zvedám z podlahy a s snažím se nevšímat jejího sarkastického úšklebku.

Stres a strach. Až do této úsměvné události jsem o tom nepřemýšlel. Všechno se zdálo normální, jako kdekoliv jinde. Bezpečné a klidné. Osada Jerusalem – Gilo, kde žiji a pracuji, se nelézá v blízkosti hranice a během druhé intifády byla častým terčem palestinských útoků. Výbuch autobusu před několika týdny na klidu také nepřidal, stejně jako bezpečnostní situace okolo Gazy.

Reklama

V Izraeli na následky útoků extrémistou umírá několik desítek až stovek lidí ročně. V roce 2008 v rámci konfliktu zemřelo 36 Izraelců a 441 Palestinců. Strach z nenadálého útoku z oblohy, či igelitové tašky zapomenuté v autobuse, je mnohem větší než například z autonehody. Teroristický či letecký útok nejde ovládat, není možno, tedy z pohledu civilisty, mu zabránit. Proto nahlodává společnost a pomalu se vkrádá do myslí lidí. V městě Sederotu například protiletecké bunkry pomalovali veselými barvami a nebo se je pokusili zakrýt zelení. Jejich prezence je však stále cítit, stejně jako existence nebezpečí, které nemizí a je všudypřítomné. V této atmosféře není jednoduché žít a vychovávat děti. Místní proto žádají ochranu a nebo přinejmenším pomstu. Ten samý pocit a ta samá žádostivost jistě převládá i o pár kilometrů dále v Gaze.  

Iron Dome pomůže ochránit civilisty a zchladit horké hlavy

Právě kvůli ochraně lidí žijících v jižním Izraeli vláda rozhodla o pořízení a instalací dvou zařízení, které mají místní obyvatele uchránit před islamistickými útoky. Iron Dome je systém proti vzdušné ochrany, vyvinutý izraelskou armádou na ochranu obyvatel žijících v oblastech severních (zde hrozí útoky Hizballáhu) či jižních hranic. Je konstruován na zaměření a zničení dělostřeleckých nábojů a raket krátkého doletu. 7. dubna se systém zapsal do historie, protože to bylo poprvé, kdy se podařilo zničit Grad, raketu krátkého doletu přímo ve vzduchu. V nynější době jsou již instalovány obě baterie Iron Doom a to poblíž měst Be´er Sheva a Ashkelon. Třetí zařízení by podle deníku Haaretz mělo být dodáno do šesti měsíců. USA v rámci prohloubení dobrých vztahů, podpoří izraelskou protivzdušnou obranu částkou 205 milionu amerických dolarů.

Iron Dome není stoprocentní ochrana území a lidí, ale pokud by se naplnily předpovědi analytiků, mohla by výrazně přispět k několikanásobnému zvýšení bezpečnosti civilního obyvatelstva. Méně útoků, znamená také měně odplat a je již jedno z jaké strany plotu se díváte.  Zastavit kolotoč násilí je možné pouze v případě, že se strany budou cítit v bezpečí. Klidná situace dává prostor politikům a humanitárním pracovníkům, mnohem více než generálům a vojenským velitelům. Přispívá k řešení problému a nikoliv k jeho eskalaci. Lidé žijící v Ashkelonu, Sederotu a přilehlých vesnicích se nebudou muset bát posílat děti do školy či nakoupit. Možná i díky tomu pocítí více souznění se svými sousedy a přestanou volat po případných odvetách.

Toto vojenské zařízení jistě nepřinese mír na Blízký východ samo o sobě, ale v rámci palestinsko-izraelského konfliktu by mohlo přinést uklidnění a odpočinek, který po těch týdnech násilí potřebují všechny strany. Zchladit horké hlavy a vzít vítr z plachet extrémistům, vojenským, či náboženským štváčům. I to by byl velký úspěch.