Reklama
 
Blog | Jiří Kalát

Není znalec jako znalec (aneb žida tam nechceme)

A je to opět tady. Spojení několika slov vyvolalo bouři v české mediální sféře i blogosféře. Jakmile někdo použije výrazy žid či židovský, už se ozývají aktivisté se slovem antisemitismus na rtech, aby bránili případnou újmu tohoto věčného otloukánka. Mezitím již další jejich spolubojovníci troubí na válečné rohy a svolávají spojenecké armády na ochranu židovstva. A tentokrát kvůli čemu zas?

„Extrémisti sa spájajú s dobrými právnikmi,“ napsal ve svém textu Milan Hrabovský. Řekl nám tím novinku, hodnou první stránky ve všech tuzemských denících. Zločinci si volí dobré právníky, protože se jim nechce do vězení. Novem je také to, že se právníci snaží o „likvidácia osobnej a odbornej poctivosti a povesti človeka, ktorý sa extrémistom postaví,“ jak dál píše. Běžně se totiž v soudnictví nestává, že se právník pokusí zdiskreditovat svědka, znalce či jeho posudek. Nebo, což si myslím já, je to přesně naopak a tyto prostředky jsou naprosto legitimním a často používanými kličkami obhajoby? Tah zvláště účinný, ale i prospěšný v případech, kdy expertíza závisí pouze na názoru jediné osoby, nikoliv tedy na ověřitelných faktech či měřitelných hodnotách. 
 
Každý člověk si sebou nese příběhy, křivdy a smutky spojené s jeho vlastní historií. Ty ovlivňují jeho rozhodování, názory i citlivost na různé projevy „nebezpečného“ chování. Když jsem pracoval v Izraeli, jako dobrovolník s mentálně postiženými dětmi, často jsme je i myli. Jednou, když můj kolega Roman vedl klienta do sprchy, pronesl náš izraelský židovský šéf: „No vidíte, na tom světě se nic nemění, už zase Němci vodí židovské děti do sprch.“ V tu chvíli se rozhostilo ticho a všech pět mých německých kolegů jen nevěřícně zíralo na rozesmátou tvář Menachema. Nikdo nevěděl co říct, jak se zachovat.

Nejvíce nechutných a drsných vtipů o židech jsem slyšel v Izraeli od židů. Sám jsem však nikdy žádné nevyprávěl, nechtěl jsem urazit a vyvolat konflikt. Nejsem žid a tak by ze mě byl během chvíle „antisemita“. Ještě hůře na tom byli moje němečtí kolegové, kteří nejenom, že byli pod neustálým tlakem okolní společnosti, ale i sami mnohdy naprosto nesmyslně a přehnaně reagovali na jakoukoliv zmínku o nacizmu, holocaustu či antisemitismu. Hold jejich minulost je pronásleduje a asi ještě dlouho bude.

Lucie Šlégrová obvinila pana Michala Mazla z toho že je žid a proto nemusí být plně objektivní v posuzování případu související s neonacizmem. Má na to právo? Ano. Každý v naší zemi má právo na spravedlivý soud a tím se také naše demokracie liší od národního socialismu či jiného podobného režimu. Nešlo totiž o vlastní národnost, ale o její spojení s nacizmem, která byla problematická. Možná se nám to nemusí líbit, ale každý občan má mít stejná práva a je jedno, jestli se ztotožňujeme s jeho názory a nebo ne. Znalec Mazel místo toho, aby se bránil a podpořil tak svoji objektivitu, odešel. Mnohdy nejde ani tak o jistotu, že expert bude nadržovat či očerňovat jednu stranu konfliktu, ale možnost, že by to tak mohlo být.
 
Co kdyby byla situace opačně? Představte si romského mladíka, jenž je povolán před soud kvůli rasovému slovnímu útoku a posudek k jeho přestupku má vytvořit znalec, jenž měl v minulosti kontakty s neonacistickým hnutím. Nikdy nebyl dosouzen ani zatčen, je to už dvacet let, ale přeci jenom tam ta jeho minulost je. Ptám se našich pánů aktivistů, nechali byste ho vypracovat posudek a nebo požádali soud o výměnu experta?    
    
A tak si říkám, že naši „bojovníci proti neonacizmu a antisemitismu“ udělali opět z komára stádo velbloudů a ukázali, jak oni vnímají zmínky, které by mohli nějakým způsobem (mnohdy i velice komplikovaným a zmateným způsobem) zavánět jednou z těchto dvou ideologií. Předpokládám, že sami sebe jistě vidí, jako objektivní „znalce“ v oblasti extremismu.

PS: Říkal jsem si, že když dám do titulku „aneb žida tam nechceme“, přečte si text více lidí. Jiný význam v tom prosím nehledejte.

Reklama